Sparta Uhrinova
Po mistrovství světa v Itálii roku 1990, na němž Československo reprezentovalo devět Sparťanů (Stejskal, Straka, Hašek, Chovanec, Bílek, Skuhravý, Němeček, Bielik, Griga), se pilíře letenského mužstva rozprchly do světa - jednak proto, že šampionát byl pro československé barvy poměrně úspěšný, a také v důsledku změněných společenských podmínek. Zdálo se, že nadvládě Sparty v domácí soutěži je tak konec. Opak byl pravdou. Nakonec Sparta v 90. letech dominovala domácí lize více, než kdy předtím: za celou dekádu jí jen dvě mužstva odňala na jeden rok mistrovský titul - Slovan Bratislava a Slavia Praha. Důvodů bylo více. Na počátku 90. let sehrálo jistě klíčovou roli, že Sparta měla na lavičce Dušana Uhrina, který i z dosud nepříliš známých hráčů vytvořil mimořádný tým - podobně jako se mu to podařilo na mistrovství Evropy v Anglii roku 1996 s českou reprezentací, která tehdy získala nečekané stříbro. Jádro Sparty počátku 90. let vytvořili hráči, kteří nakoukli do prvního mužstva již v minulém desetiletí, ale v konkurenci slavných reprezentantů neměli moc šance - k takovým hráčům patřili tři obránci a jeden útočník: věrný Jiří Novotný (který se nakonec stal absolutním českým rekordmanem v počtu získaných titulů - 14 a všechny se Spartou)
(Dušan Uhrin)
Sparta Nedvěda
Devadesátá léta byla charakteristická také tím, že nastala mnohem větší fluktuace hráčů než bývalo v minulosti obvyklé, mužstvo se obměňovalo rychle, zejména výborní hráči nevydrželi dlouho. Přesto přicházeli a často šlo o legendy - patřil k nim zejména Pavel Nedvěd, budoucí nejlepší fotbalista kontinentu. Se Spartou získal v polovině 90. let tři tituly. Více v rudém dresu pobyli gólman Jaromír Blažek a útočník Vratislav Lokvenc, který vytvořil se Sieglem jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic sparťanské historie, která připomínala dvojici Mráz-Mašek - i bilancí v evropských pohárech. Siegl vyrovnal v počtu vstřelených evropských branek Maška (13), Lokvenc si připsal 11 gólů. V polovině 90. let se na Letné objevila i další legenda - Jan Koller. Tehdy byl ovšem nezkušeným začátečníkem a ze Sparty odešel zakrátko jako neperspektivní - až později se z něj vyklubal nejlepší střelec v dějinách české reprezentace (55 branek) a jeho vyhazov je tak zřejmě největší chybou v dějinách sparťanského managementu. Nedvědova Sparta poloviny 90. let sice nadále sbírala domácí tituly, v Evropě už se jí ovšem tolik nedařilo. I proto, že výjimeční hráči jako Nedvěd rychle odcházeli do zahraničních klubů.
(Pavel Nedvěd)
Sparta Rosického
Přesto se stále dařilo mužstvo doplňovat mimořádnými fotbalisty - na konci 90. let se začala rodit nová Sparta, přišly nové opory, mezi nimiž nejtalentovanější byl bezpochyby Tomáš Rosický, který podobně jako Nedvěd stihl na Letné oslavit tři tituly, než odešel do Borussie Dortmund jako nejdražší český hráč všech dob. "Fotbalový Mozart" již tehdy ve Spartě kouzlil, ale taktovku ještě drželi jiní - v obraně Ostraváci Tomáš Řepka a René Bolf, a také Milan Fukal či Vladimír Labant. V záloze pak Jiří Jarošík, Josef Obajdin, Martin Hašek, Miroslav Baranek a Libor Sionko. Právě toto mužstvo se jako první český celek podívalo do základní skupiny Ligy mistrů (1997/98) a jako první český celek z ní i postoupilo (1999/00) - pod vedením trenéra Ivana Haška prošlo ze skupiny s Girondins Bordeaux, Spartakem Moskva a Willem II Tilburg a v osmifinálové skupině skončilo třetí za FC Barcelona, FC Porto a před Herthou Berlín.
(Tomáš Rosický)
Zatímco v 90. letech Sparta na domácí scéně jednoznačně dominovala, v nultých létech se to změnilo. Úspěchy
v lize sice přicházely, ale Spartě se nikdy nepodařilo titul obhájit. Dvakrát jí v dekádě přehrál Slovan Liberec, jednou Baník Ostrava a dvakrát Slavia Praha. Sparta si v nultém desetiletí připsala 5 mistrovských titulů (2001,2003, 2005, 2007, 2010), což se po dvaceti letech hegemonie jevilo jako ústup ze slávy
K mladým objevům bezpochyby patřili například Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman či Tomáš Sivok. Některé mimořádné talenty se neprosadily tolik, jak se čekalo, ale pro Spartu v tomto období udělali mnoho - k takovým patřili například Tomáš Jun či Lukáš Zelenka, mistři Evropy do 21 let z roku 2002. Někteří průměrní hráči dokázali pod dobrým vedením zazářit a prožít svou hvězdnou chvilku - k takovým lze počítat například Marka Kincla či Jana Holendu. K navrátivším se legendám pak především a hlavně vicemistra Evropy Karla Poborského, českého rekordmana v počtu reprezentačních startů. O podobný comeback se pokusil Pavel Horváth. Stabilitu vnesl mezi tři tyče znovu Jaromír Blažek, do zadních řad další navrátilec Tomáš Řepka, pomohl i návrat Libora Sionka.
(Karel Poborský)
Sparta Řepky
Ještě dvakrát si zahrála základní skupinu Ligy mistrů (2004/05, 2005/06), ale bylo zjevné, že již není schopná konkurovat - v obou případech skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Od roku 2005 bušila na brány Ligy mistrů marně (neprošla přes Arsenal Londýn a dvakrát přes Panathinaikos Atény), ba ani v Poháru UEFA nebyla schopná postupovat. Na konci desetiletí proto přišel do Sparty trenér a manažer v jedné osobě Jozef Chovanec, který se rozhodl začít budovat nové mužstvo, které by rostlo postupnými kroky - šanci dostali noví muži: Juraj Kucka, Miroslav Slepička, Jiří Kladrubský, Kamil Vacek, Václav Kadlec, objevily se populární zahraniční posily Bony Wilfried (11 branek v evropských pohárech) či Léonard Kweuke. Prvním znakem úspěšné práce byl ročník 2010/11, kdy se Spartě poprvé podařilo postoupit ze základní skupiny Evropské ligy, jež vznikla z Poháru UEFA podobně jako v minulosti Liga mistrů z Poháru mistrů
¨
(Tomáš Řepka)
tak to je vše z historie :) hezké počtení
Žádné komentáře:
Okomentovat