další pokračování k historii...

Sparta Uhrinova

Po mistrovství světa v Itálii roku 1990, na němž Československo reprezentovalo devět Sparťanů (Stejskal, Straka, Hašek, Chovanec, Bílek, Skuhravý, Němeček, Bielik, Griga), se pilíře letenského mužstva rozprchly do světa - jednak proto, že šampionát byl pro československé barvy poměrně úspěšný, a také v důsledku změněných společenských podmínek. Zdálo se, že nadvládě Sparty v domácí soutěži je tak konec. Opak byl pravdou. Nakonec Sparta v 90. letech dominovala domácí lize více, než kdy předtím: za celou dekádu jí jen dvě mužstva odňala na jeden rok mistrovský titul - Slovan Bratislava a Slavia Praha. Důvodů bylo více. Na počátku 90. let sehrálo jistě klíčovou roli, že Sparta měla na lavičce Dušana Uhrina, který i z dosud nepříliš známých hráčů vytvořil mimořádný tým - podobně jako se mu to podařilo na mistrovství Evropy v Anglii roku 1996 s českou reprezentací, která tehdy získala nečekané stříbro. Jádro Sparty počátku 90. let vytvořili hráči, kteří nakoukli do prvního mužstva již v minulém desetiletí, ale v konkurenci slavných reprezentantů neměli moc šance - k takovým hráčům patřili tři obránci a jeden útočník: věrný Jiří Novotný (který se nakonec stal absolutním českým rekordmanem v počtu získaných titulů - 14 a všechny se Spartou)

(Dušan Uhrin)

Sparta Nedvěda 

Devadesátá léta byla charakteristická také tím, že nastala mnohem větší fluktuace hráčů než bývalo v minulosti obvyklé, mužstvo se obměňovalo rychle, zejména výborní hráči nevydrželi dlouho. Přesto přicházeli a často šlo o legendy - patřil k nim zejména Pavel Nedvěd, budoucí nejlepší fotbalista kontinentu. Se Spartou získal v polovině 90. let tři tituly. Více v rudém dresu pobyli gólman Jaromír Blažek a útočník Vratislav Lokvenc, který vytvořil se Sieglem jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic sparťanské historie, která připomínala dvojici Mráz-Mašek - i bilancí v evropských pohárech. Siegl vyrovnal v počtu vstřelených evropských branek Maška (13), Lokvenc si připsal 11 gólů. V polovině 90. let se na Letné objevila i další legenda - Jan Koller. Tehdy byl ovšem nezkušeným začátečníkem a ze Sparty odešel zakrátko jako neperspektivní - až později se z něj vyklubal nejlepší střelec v dějinách české reprezentace (55 branek) a jeho vyhazov je tak zřejmě největší chybou v dějinách sparťanského managementu. Nedvědova Sparta poloviny 90. let sice nadále sbírala domácí tituly, v Evropě už se jí ovšem tolik nedařilo. I proto, že výjimeční hráči jako Nedvěd rychle odcházeli do zahraničních klubů.

(Pavel Nedvěd)

Sparta Rosického 

Přesto se stále dařilo mužstvo doplňovat mimořádnými fotbalisty - na konci 90. let se začala rodit nová Sparta, přišly nové opory, mezi nimiž nejtalentovanější byl bezpochyby Tomáš Rosický, který podobně jako Nedvěd stihl na Letné oslavit tři tituly, než odešel do Borussie Dortmund jako nejdražší český hráč všech dob. "Fotbalový Mozart" již tehdy ve Spartě kouzlil, ale taktovku ještě drželi jiní - v obraně Ostraváci Tomáš Řepka a René Bolf, a také Milan Fukal či Vladimír Labant. V záloze pak Jiří Jarošík, Josef Obajdin, Martin Hašek, Miroslav Baranek a Libor Sionko. Právě toto mužstvo se jako první český celek podívalo do základní skupiny Ligy mistrů (1997/98) a jako první český celek z ní i postoupilo (1999/00) - pod vedením trenéra Ivana Haška prošlo ze skupiny s Girondins Bordeaux, Spartakem Moskva a Willem II Tilburg a v osmifinálové skupině skončilo třetí za FC Barcelona, FC Porto a před Herthou Berlín.

(Tomáš Rosický)

Sparta Poborského

Zatímco v 90. letech Sparta na domácí scéně jednoznačně dominovala, v nultých létech se to změnilo. Úspěchy

v lize sice přicházely, ale Spartě se nikdy nepodařilo titul obhájit. Dvakrát jí v dekádě přehrál Slovan Liberec, jednou Baník Ostrava a dvakrát Slavia Praha. Sparta si v nultém desetiletí připsala 5 mistrovských titulů (2001,2003, 2005, 2007, 2010), což se po dvaceti letech hegemonie jevilo jako ústup ze slávy

K mladým objevům bezpochyby patřili například Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman či Tomáš Sivok. Některé mimořádné talenty se neprosadily tolik, jak se čekalo, ale pro Spartu v tomto období udělali mnoho - k takovým patřili například Tomáš Jun či Lukáš Zelenka, mistři Evropy do 21 let z roku 2002. Někteří průměrní hráči dokázali pod dobrým vedením zazářit a prožít svou hvězdnou chvilku - k takovým lze počítat například Marka Kincla či Jana Holendu. K navrátivším se legendám pak především a hlavně vicemistra Evropy Karla Poborského, českého rekordmana v počtu reprezentačních startů. O podobný comeback se pokusil Pavel Horváth. Stabilitu vnesl mezi tři tyče znovu Jaromír Blažek, do zadních řad další navrátilec Tomáš Řepka, pomohl i návrat Libora Sionka.

(Karel Poborský)

Sparta Řepky

Ještě dvakrát si zahrála základní skupinu Ligy mistrů (2004/05, 2005/06), ale bylo zjevné, že již není schopná konkurovat - v obou případech skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Od roku 2005 bušila na brány Ligy mistrů marně (neprošla přes Arsenal Londýn a dvakrát přes Panathinaikos Atény), ba ani v Poháru UEFA nebyla schopná postupovat. Na konci desetiletí proto přišel do Sparty trenér a manažer v jedné osobě Jozef Chovanec, který se rozhodl začít budovat nové mužstvo, které by rostlo postupnými kroky - šanci dostali noví muži: Juraj Kucka, Miroslav Slepička, Jiří Kladrubský, Kamil Vacek, Václav Kadlec, objevily se populární zahraniční posily Bony Wilfried (11 branek v evropských pohárech) či Léonard Kweuke. Prvním znakem úspěšné práce byl ročník 2010/11, kdy se Spartě poprvé podařilo postoupit ze základní skupiny Evropské ligy, jež vznikla z Poháru UEFA podobně jako v minulosti Liga mistrů z Poháru mistrů

¨

(Tomáš Řepka)

tak to je vše z historie :) hezké počtení

Historie a něco málo z ní..

AC Sparta Praha fotbal a. s. je pražský fotbalový klub, člen asociace. Sparta má na kontě mnoho titulů z československé a české ligy, je častým účastníkem Ligy mistrů. Za svoji přes 110 let dlouhou historii působilo v klubu mnoho různých reprezentantů. V posledních letech však většina nejlepších hráčů přestupuje z finančních důvodů do zahraničních týmů. Přesto získala Sparta za posledních 10 ligových sezón 5 titulů.

"Železná Sparta", "Rudí"

Historie klubu

Historie fotbalové Sparty začala v roce 1891, kdy několik nadšenců založilo na pražských Maninách klub se jménem AC Praha.  Po dvou letech činnosti se však klub rozhádal a odešla z něj skupina odbojníků v čele s Karlem, Otou a Josefem Malečkovými. Ti založili Athletic Club Královské Vinohrady. Prvním předsedou byl Maxmilián Švagrovský původem z Roudnice nad Labem. Vinohrady byly tehdy ještě samostatné bohaté město za hranicemi Prahy, a proto nový klub očekával od radnice štědrou podporu. Klub byl ustanoven 16. listopadu 1893 a tento den je považován za datum založení klubu.

Počátek století

Sparta byla tehdy velmi chudý klub a barvy dresů určovala spíše náhoda. První sparťanské dresy byly černé s bílým „S“ na prsou svetru. Klubu hrozil několikrát rozpad, a když chtěl novou výstroj, musel vzít zavděk i silně obnošenými červenočernými košilemi, které původně patřily smíchovskému ČFK, později je nosil vinohradský ČAFC, který v roce 1902 změnil barvy a své dresy přenechal chudým sparťanům. Po dvou letech získal klub ze zaniklého Unionu Praha dresy s červenými a bílými pruhy.

Na začátku století byla dominujícím českým klubem Slavia a i její druhý tým dokázal porážet domácí soupeře, včetně Sparty. Ta však krok za krokem také budovala silný tým. V roce 1910 získala několik skvělých hráčů včetně Václava Piláta, výborného technika a mistra nahrávek. Již 1. října 1911 porazila Sparta Slavii 3:1 a začala tím období dvojvládí pražských „S“

První světová válka

Během čtyř let války na tom byl český fotbal špatně. Ze všech týmů zbyly jen trosky a na nějakou vážnější soutěž nebylo v situaci, kdy se sestavy týmů měnily zápas od zápasu, ani pomyšlení. Mezi různými posilami Sparty se však objevil i jeden skvělý hráč - Antonín Janda, zvaný Očko. Přišel z Olympie Praha VII, přivedl i svého bratra a stal se pilířem týmu. Za války působil v týmu také brankář Vlasta Burian. Měl šanci stát se i reprezentačním brankářem, ale dal přednost divadelní a filmové kariéře. 

  Antonín Janda-Očko     

                          Vlasta Burian jako brankář Sparty

                                                                                                                             

Železná Sparta

Válka však v roce 1918 skončila a ve Spartě se sešlo velmi kvalitní mužstvo, zvané proto „Železná Sparta“. Mezi největší překvapení patřil návrat ve válce těžce raněného Václava Piláta. Do branky se postavil vysoký František Peyr, povoláním zlatník. V obranně hráli Antonín Hojer a Miroslav Pospíšil. Hvězdnou zálohu, která neměla na pevninské Evropě obdoby, tvořili František Kolenatý, Antonín Fivébr a Káďa. Později nahradil Káďa ve středu hřiště svého učitele Fivébra a nalevo se dostal Antonín Perner. V útoku, který vedl Pilát, působil vpravo Josef Sedláček, zvaný Šmrdlous, a Janda-Očko, vlevo byli Josef „Boban“ Šroubek a Otto Škvajn, jinak též Mazal.

50. léta

V 50. letech obě pražská "S" na dlouhou dobu ztratila své výsadní postavení v československém fotbale. Sparta sice nevyklidila pozice tolik jako Slavia, ale nové konkurenci čelila obtížně - v Bratislavě se zformovaly dvě nová silná mužstva Sokol NV (Slovan) a Červená hvězda (Inter), v Praze přibyl silný armádní tým ATK (ÚDA, Dukla), právě tyto celky v 50. letech získaly většinu mistrovských titulů. Sparta končila většinou druhá až třetí, přesto dvakrát dobyla ligový trůn - v letech 1952 a 1954. V těchto mistrovských týmech byli ještě "tři veteráni" ze 40. let Karel Senecký, Vlastimil Preis a Ladislav Koubek, ale hlavně přišla nová generace - v bráně stál André Houška, pilířem obrany byl Miroslav Zuzánek, zálohu většinou tvořil Jiří Hejský, Zdeněk Procházka a Oldřich Menclík, v útoku nastupovali Josef Crha, Arnošt Pazdera, Jiří Pešek či Antonín Rýgr.

Ježkova Sparta

Začátek 60. let byl nadále ve znamení krize, v sezóně 1961/62 Sparta znovu tak tak uhájila ligovou příslušnost, když skončila v lize jedenáctá, ale pak již přicházelo postupně zlepšení. Podíl na něm měl jistě trenér Karel Kolský, který pak zažil slavná léta na lavičce pražské Dukly, ale zlom nastal zejména s příchodem trenéra Václava Ježka, který později přivedl Československo k největšímu reprezentačnímu úspěchu v historii - zlatým medailím mistrů Evropy. V 60. letech ve Spartě zformoval tým silný i produkující atraktivní fotbal. Přinesl Spartě dva mistrovské tituly (1965,1967). Ze staré gardy 50. let v týmu zůstal jako jediný Arnošt Pazdera, ale hlavní hvězdou byl pilíř zálohy Andrej Kvašňák, který si získal velkou popularitu i proto, že uměl tribuny pobavit. Svým zjevem i pojetím hry jakoby na Jandu-Očka navazoval nepřehlédnutelný Tadek Kraus. Bránu hájil mohutný Antonín Kramerius, jeho náhradníkem byl Pavel Kouba, otec budoucí brankářské legendy klubu Petra.

         Trenér Václav Ježek                                           

 

        

Andrej Kvašňák

Příště pokračování z historie...už brzy :p 

Jaký vlastně mám nejoblíbenější klub tady u Nás v ČR?

Od malička, co jsem poznala fotbal a začala ho tak trošku vnímat, jsem začala fandit Spartě. 
A to mi zůstalo až do dnes. Věřím v to, že to tak zůstane už napořád. Můžu tedy o sobě říct, že jsem věrný Sparťan v dobrém i zlém. 

V Gambrinus lize to je pro mě tým číslo jedna. Vždycky byl  a  bude. I když jsem z kraje Vysočina tak odmalička mi pro tento tým bije srdíčko. No a jelikož od sezóny 2012/2013 působí v Gambrinus lize i FC Vysočina Jihlava tak mám dva koně. Takže to pro mě bude pikantní duel, až se tyto dva kluby potkají. 

Ne, že bych se učila třeba jména hráčů, stačilo to, abych se dívala na zápasy a šlo to samo. Zrovna tak i to, jak se hraje fotbal. Když je k tomu "láska" tak to člověk vnímá a bere jinak. 

Když někdo uráží Spartu, nebo i když do mě se někdo naveze, že fandím zrovna ním..tak prostě jen zachovám klidnou hlavu a řeknu, že je to můj nejoblíbenější klub a že každý si může fandit  komu chce. Každý klub, je něčím zvláštní. A nikomu neberu, že fandí třeba Baníkovcům, Slávistům či Plzeňákům. Ta nenávist mezi klubami tu prostě bude furt. Je proto fajn, když máte třeba někoho v okruhu, kdo fandí stejnému klubu jako Vy. Protože když ne, je to jen samé pošťuchování, kdo je lepší a vyhrává. Znám z vlastní zkušenosti. Kamarádka z vesnice fandí Slávie a já Spartě. Dva velký rivalové klubově v Praze, no prostě v celé Gambrinus lize. Tak to je vždycky nadávek, protože každý si brání to své!. 

V minulém příspěvku jsem přidávala fotku dvojčat, se kterýma jsem právě hodně hrávala. No a právě kámoška Káťa fandila taktéž Spartě. A jako náhodou stejně jako já, už od malička. Jen její brácha byl věrný Slávista, tak to mi na něm trošku nesedělo. No jenže tak přece se kvůli tomu s Nimi nebudu o tom hádat a poroučet jim ať fandí tomu týmu, jako já. 

Omlouvám se, že jste museli čekat na další příspěvek tak dlouho, ale nebyl čas...

Tak už příště se můžete těšit ...něco z historie klubu...

Proč vlastně fotbal?

Ve druhém příspěvku jsem se rozhodla, že napíšu, proč zrovna fotbal.
Tak asi proto, že se mu věnuji už od mala. Zhruba od svých 4-5 let. Poprvé jsem zahlédla fotbal,   ve svých 4 letech, kdy se taťka právě díval. Tehdy jsem to zahlédla a od té doby jsem si udržela věčný vztah k tomuto sportu. Ke svým pátým narozeninám jsem tehdy nechtěla panenku jako by chtěla kdejaká holka, ale já chtěla svůj první míč. Ano svého vysněného dárku jsem se dočkala a můj první okamžik, když jsem ten míč spatřila, bylo to, že ho vyzkouším.Byl to krásný modrý balón :) Tak první zkouška byla  v našem obýváku jsem si kopala o skříň a měla jsem obrovskou radost. Jen mi to kazilo to, že mám narozeniny v lednu a to je venku místo trávy pořádná kupa sněhu. Ale to mě jen tak neodradilo od toho abych přestala. A tak místo toho abych šla třeba sáňkovat ven, tak jsem si vesela hrála dál doma s míčem. Bylo až k neuvěření jak může takový sport, jako fotbal bavit i holku. 

Kolikrát jsem slýchala, že jsem měla být radši kluk:) To mě neodradilo ani ve škole, když jsem jela s klukama hrát svůj první "větší zápas/y" COCACOLA-CUP do Havlíčkova Brodu. Konečně jsem nehrála jen v tělocvičně a na hřišti s holkama, ale pořádně s klukama, po čemž jsem toužila stále víc a víc. Bylo to rozhodně něco víc, můj první zážitek fotbalový na pořádném fotbalovém hřišti i s osvětlením a tribunami. Na to si pamatuji jako dnes. 

To nejde zapomenout jen tak! Bylo to ve 4 třídě. Kluci byli nemocní a bylo jich málo, tak učitelka hledala a já se nabídla, že bych měla zájem a taky to vyšlo-vzala mě. Kluci věděli, že do toho dávám všechno a že mě to baví, tak byli na jednu stranu rádi, že nebudou jen o 10, ale že to zkusíme společně. Tak se začalo trénovat. Ze začátku mi to moc nešlo, byli lepší, rychlejší, ale postupem času i kluci uznali, že se zlepšuji a že to zvládneme společně. 14 dní jsme trénovali a pak konečně jednoho slunného, květnového dne nastal den D. Jelo se do Havlíčkova Brodu, kde jsme byli vybráni do skupiny C a měli jsme sehrál 3 zápasy a vítěz měl postoupit do okresního kola do Jihlavy:)Už si přesně nepamatuji ským jsme hráli, ale první zápas jsme prohráli, ten druhý remizovali a ten třetí prohráli. Byla jsem po tom na sebe naštvaná, kluci mě sice chválili, že jsem dala jediný náš gól, ale k čemu to bylo když jsme prohráli a nepostoupili. V tu chvíli mi bylo jasné,  že fotbal začínám brát úplně jinak než jen pouhou hru. Tak jak roky plynuly dál a i já se nadále věnovala fotbalu. Sice ne za holky,jak jsem toužila,  ale opět s klukama. Od malička jsem si i raději hrála s klukama než s holkama:D to bylo jasné! Protože u nás prostě holky fotbal nehrály:) Jako by mě ten nahoře vyslyšel a do měsíce se sem přestěhovala nová holka s klukem(dvojčata) s dalšíma dvěma bráchy a rodičemi. Poznala jsem to přesně ve škole, kde oba nastoupily.

Míša a Káťa-fajne kámoši

 No a při seznamování si mě ta holčina vybrala, že jestli jí pomůžu se jménama atd a já ochotně přijala, protože mi přišla moc sympatická. Později jsem se dozvěděla, nejen že mám novou spolužačku, ale i to, že mám novou sousedku:) Bydlela kousek ode mě, takže jsme to k sobě měli blízko. Postupem času, jak jsme se poznávali, tak jsem se dozvěděla, že hraje fotbal a fandí stejnému klubu. No a to pro mě byl náboj, kdy jsem opět mohla začít zkoušet, ale s holkou. Je to něco jiného když to člověka baví a nehraje to z donucení viz moje druhá kámoška.Byla to postupem času moje nejlepší kamarádka a ten její brácha se mi taky líbil. No prostě fajn dvojka:)

Díky ní jsem měla svoje první průsery ve škole, první poznámky a tak no prostě život se změnil a já s ním. Pak, ale nastalo to, co nikdy nemělo..jednoho dne mi oznámila, že se stěhují. To byl pro mě hrozný šok. 2 roky jsem tu měla konečně podporu a kamarádku, která mě neodsuzovala, ale měla mě ráda jaká jsem. Co semnou hrála fotbal třeba od rána do večera o víkendech. Prostě to najednou bylo pryč. Já dochodila základku, už jsem nikde nehrála, ale občas jsem si zajela s klukama z vesnice zahrát do sousední vesnice. Ale už to nebylo ono. Nebo s bratrem doma nu..prostě mě to občas ještě chytlo. 

No tak pro dnešek by to mělo stačit, zítra budeme pokračovat..tak se můžete těšit na pokračování :p

Kdo jsem? A jak jsem na toto přišla?

Přemýšlela jsem jak začít a napadlo mě, že Vám pro začátek řeknu něco o sobě a také jak jsem došla k tomu, že budu něco psát................

Jmenuji se Monika Nedbalová,  je mi 18 let. Bydlím v takové malé vesničce nedaleko Chotěboře, z kraje Vysočina. Mezi mé záliby patří: míčové hry, kolo, běhání, procházky po krásné krajině, skládání básniček a stolní tenis. Hlavně nesmíme zapomenout na to, co mě baví nejvíce..A to jest.. fotbal! Nejen, že ho ráda hraji, ale ráda sleduji a fandím. 

Povahově jsem hodně náladová, ale snažím se to změnit. Jinak mě hodně charakterizuje toto:

Ulítlá,Stydlivá,Neústupná,Veselá a Přátelská:) No a mezi mé negativní vlastnosti patří to, že si nenechám nikdy poradit(kamarádi,rodina), urážlivost a lež. Jsem taková jaká jsem a komu se to nelíbí,tak ať mě nesoudí:)

No a jak, že jsem k tomuto blogu přišla? Stačilo, aby mi kamarádka napsala na skype, že si založila svůj blog a poslala mi ho. Já s velkým úžasem  se pustila do čtení. A moc se mi to zalíbilo. Píše o tom, co má ráda a co se jí líbí. Po chvíli mi napsala, že  jestli taky nechci o něčem psát, že bych třeba např. mohla psát o fotbale. Nebylo to dlouhé přemlouvání a já se chytla. Pomohla mi,  se zaregistrovat a řekla mi co a jak :) Takže patří velké dík právě Verče, která mě přemluvila, ať něco takového udělám:)Takže se ráda podělím o své zkušenosti s fotbalem právě s Vámi!:)

(Kamarádka-Verča)

A tady je její velice zajímavý blog, který mě uchvátil a zaujal:) Určitě se podívejte!:)

http://vebuti.blogspot.cz/

No tak já myslím, že by to na úvod mohlo stačit:) Těšte se na další příspěvek, který přibude již brzy....:)