Proč vlastně fotbal?

Ve druhém příspěvku jsem se rozhodla, že napíšu, proč zrovna fotbal.
Tak asi proto, že se mu věnuji už od mala. Zhruba od svých 4-5 let. Poprvé jsem zahlédla fotbal,   ve svých 4 letech, kdy se taťka právě díval. Tehdy jsem to zahlédla a od té doby jsem si udržela věčný vztah k tomuto sportu. Ke svým pátým narozeninám jsem tehdy nechtěla panenku jako by chtěla kdejaká holka, ale já chtěla svůj první míč. Ano svého vysněného dárku jsem se dočkala a můj první okamžik, když jsem ten míč spatřila, bylo to, že ho vyzkouším.Byl to krásný modrý balón :) Tak první zkouška byla  v našem obýváku jsem si kopala o skříň a měla jsem obrovskou radost. Jen mi to kazilo to, že mám narozeniny v lednu a to je venku místo trávy pořádná kupa sněhu. Ale to mě jen tak neodradilo od toho abych přestala. A tak místo toho abych šla třeba sáňkovat ven, tak jsem si vesela hrála dál doma s míčem. Bylo až k neuvěření jak může takový sport, jako fotbal bavit i holku. 

Kolikrát jsem slýchala, že jsem měla být radši kluk:) To mě neodradilo ani ve škole, když jsem jela s klukama hrát svůj první "větší zápas/y" COCACOLA-CUP do Havlíčkova Brodu. Konečně jsem nehrála jen v tělocvičně a na hřišti s holkama, ale pořádně s klukama, po čemž jsem toužila stále víc a víc. Bylo to rozhodně něco víc, můj první zážitek fotbalový na pořádném fotbalovém hřišti i s osvětlením a tribunami. Na to si pamatuji jako dnes. 

To nejde zapomenout jen tak! Bylo to ve 4 třídě. Kluci byli nemocní a bylo jich málo, tak učitelka hledala a já se nabídla, že bych měla zájem a taky to vyšlo-vzala mě. Kluci věděli, že do toho dávám všechno a že mě to baví, tak byli na jednu stranu rádi, že nebudou jen o 10, ale že to zkusíme společně. Tak se začalo trénovat. Ze začátku mi to moc nešlo, byli lepší, rychlejší, ale postupem času i kluci uznali, že se zlepšuji a že to zvládneme společně. 14 dní jsme trénovali a pak konečně jednoho slunného, květnového dne nastal den D. Jelo se do Havlíčkova Brodu, kde jsme byli vybráni do skupiny C a měli jsme sehrál 3 zápasy a vítěz měl postoupit do okresního kola do Jihlavy:)Už si přesně nepamatuji ským jsme hráli, ale první zápas jsme prohráli, ten druhý remizovali a ten třetí prohráli. Byla jsem po tom na sebe naštvaná, kluci mě sice chválili, že jsem dala jediný náš gól, ale k čemu to bylo když jsme prohráli a nepostoupili. V tu chvíli mi bylo jasné,  že fotbal začínám brát úplně jinak než jen pouhou hru. Tak jak roky plynuly dál a i já se nadále věnovala fotbalu. Sice ne za holky,jak jsem toužila,  ale opět s klukama. Od malička jsem si i raději hrála s klukama než s holkama:D to bylo jasné! Protože u nás prostě holky fotbal nehrály:) Jako by mě ten nahoře vyslyšel a do měsíce se sem přestěhovala nová holka s klukem(dvojčata) s dalšíma dvěma bráchy a rodičemi. Poznala jsem to přesně ve škole, kde oba nastoupily.

Míša a Káťa-fajne kámoši

 No a při seznamování si mě ta holčina vybrala, že jestli jí pomůžu se jménama atd a já ochotně přijala, protože mi přišla moc sympatická. Později jsem se dozvěděla, nejen že mám novou spolužačku, ale i to, že mám novou sousedku:) Bydlela kousek ode mě, takže jsme to k sobě měli blízko. Postupem času, jak jsme se poznávali, tak jsem se dozvěděla, že hraje fotbal a fandí stejnému klubu. No a to pro mě byl náboj, kdy jsem opět mohla začít zkoušet, ale s holkou. Je to něco jiného když to člověka baví a nehraje to z donucení viz moje druhá kámoška.Byla to postupem času moje nejlepší kamarádka a ten její brácha se mi taky líbil. No prostě fajn dvojka:)

Díky ní jsem měla svoje první průsery ve škole, první poznámky a tak no prostě život se změnil a já s ním. Pak, ale nastalo to, co nikdy nemělo..jednoho dne mi oznámila, že se stěhují. To byl pro mě hrozný šok. 2 roky jsem tu měla konečně podporu a kamarádku, která mě neodsuzovala, ale měla mě ráda jaká jsem. Co semnou hrála fotbal třeba od rána do večera o víkendech. Prostě to najednou bylo pryč. Já dochodila základku, už jsem nikde nehrála, ale občas jsem si zajela s klukama z vesnice zahrát do sousední vesnice. Ale už to nebylo ono. Nebo s bratrem doma nu..prostě mě to občas ještě chytlo. 

No tak pro dnešek by to mělo stačit, zítra budeme pokračovat..tak se můžete těšit na pokračování :p